Srdce moje

Srdce moje, srdíčko,
řekni, že už jen maličko zbývá k pochopení,
že už toho mnoho není
k vyvázání z těchto zdí,
zdí bolesti a utrpení,
co držely nás v tomto kole,
tu nahoře, tu dole...

Řekni, co třeba jest,
by mohli jsme roznést tu zvěst,
že poznávání skončilo se, že vědomí se otevírá.
že mezi mnou a duchem nezví žádná díra,
žádná propast, jež spolkla by tu snahu,
dojít až ke svému prahu,
prahu domova, původu svého,
kde nic už není neznámého,
kde láska, harmonie vládne,
kde i poslední maska spadne,
kde každá bytost čistá je,
nikdo si na nic nehraje...

Řekni mi, srdíčko moje,
že už nebude žádného boje.

Však víš, že stačí již jen málo,
mnohé už se odehrálo.
Ted' postačí jen vytrvat
a stále víc se radovat,
že realita poznávání pokořena jest,
že nejdeš tím na vlastní pěst.
Pomocníků je všude mnoho,
stačí byť jen jedno tvé slovo,
pak poví ti, co dělat máš
a když jim dobře nasloucháš,
povedou tě za světlem tvým,
vše bude tebou a ty vším.